16. kartografický den Olomouc (2022)

Nová média jsou do muzejní a galerijní praxe zapojovány v českých i světových muzeích a galeriích již dlouhou dobu. Přírodovědná a vlastivědná muzea jsou v tomto ohledu napřed – často dovolují návštěvníkovi aktivně se zapojit do expozice. Poskytují mu tak unikátní a jinde neopakovatelný zážitek. V muzeích a galeriích výtvarného umění se nová média zabydlují v posledních letech především v souvislosti s multidisciplinarním pojetím a s tím souvisejícím rozšířením kulturně-historicky orientovaných scénářů expozic. Výstupy kartografie a geoinformatiky se čím dál častěji stávají nezbytným prostředkem komunikace týmu odborníků různého zaměření s návštěvníky. A to jak v prostorách muzea a galerie, tak v digitálním světě. Příspěvek představí nejen obecné možnosti uplatnění kartografie a geoinformatiky v prostředí paměťových institucí, ale na příkladech, doprovázejících tvorbu nové stálé expozice Muzea umění Olomouc, také nejčerstvější příklady z praxe. Především pak vizualizaci různých podob Svatováclavského návrší v Olomouci s prvky virtuální a herní reality.

Miroslav Kindl pracuje jako vedoucí odboru starého umění Muzea umění Olomouc a kurátor sbírky nizozemského malířství. Na Univerzitě Palackého v Olomouci přednáší dějiny nizozemského malířství 15.–16. století, nizozemského a vlámského umění 17. století, dějiny sběratelství 17. století a festivity a ceremonie habsburského dvora v 17. století. Ve své dizertační práci se věnoval obrazové a grafické dokumentaci slavností a ceremonií rakouských Habsburků 17. století. V současnosti se intenzivně zabývá možnostmi a hledáním hranic uplatnění nových médií v muzejní a galerijní praxi. A to nejen v elektronické či digitální formě, ale také ve formě komiksu a jiných forem populární kultury. V souvislosti s tím připravuje a upravuje výstavy a stálé expozice Muzea umění Olomouc, ve kterých se snaží pracovat s virtuální, rozšířenou a herní realitou, které mohou návštěvníkovi nabídnout jednodušeji čitelný a značně rozšířený kontext bez újmy originalitě a odbornosti expozice. V případě potřeby (především v reflexi uplynulých dvou let v pandemii COVID-19) bez fyzické přítomnosti v prostorách muzea.

Kulturní a kreativní odvětví (KKO) zahrnují činnosti, jejichž základem jsou lidská kreativita a talent.  Fenomén KKO se odráží v nutnosti klasifikace a identifikace subjektů v jednotlivých městech, regionech či státech, které je zpravidla nazýváno “mapováním” kreativních odvětví či subjektů. Často se však jedná o mapování stavu bez jakékoliv prostorové složky, tedy mapování bez map. Předkládaný příspěvek popisuje “pravé” prostorové mapování KKO na Olomoucku, probíhající od roku 2016 v několika fázích – od prostého geokódování adres jednotlivých subjektů, přes prostorové analýzy až po mapovou syntézu nad tématem brain drain (tzv. odliv mozků).

Petr Bilík je odborníkem na tuzemskou kinematografii a management kultury. Je autorem a řešitelem řady grantových projektů i strategií zaměřených na mapování KKO na Olomoucku, popularizátorem a hybatelem sféry KKO v České republice a zakladatelem platformy Kreativní Olomouc. Je odborným asistentem na Katedře divadelních a filmových studií UP a mj. členem Rady Státního fondu kinematografie; dříve působil jako prorektor pro vnější vztahy.

Rostislav Nétek je odborným asistentem na Katedře geoinformatiky UP. Je zodpovědný za koncept a realizaci první strategie prostorového mapování KKO včetně následného využití kartografických a geoinformatických nástrojů v této oblasti. Byl řešitelem projektu “Výzkum motivací aktérů kreativních průmyslů v olomoucké aglomeraci a návrh strategie pro posílení segmentu”.

Mapa není jen záznamovým médiem, do něhož se promítají prostorové informace o okolním světě, nýbrž i výsledkem sebevyjádření jedince. Pokud je jedinec produktem své kultury, pak je třeba rovněž na mapu nahlížet prizmatem antropologie prostoru. Je to totiž právě kultura, která má v sobě zakódovanou informaci o odlišném, resp. specifickém způsobu vnímání světa, jež se promítá nejen do obsahové složky mapy, ale též do jejího mapového jazyka a „matematických“ základů. Autor kromě teoretického zarámování nabídne též vlastní postřehy a výstupy z terénních výzkumů z prostředí Papuy Nové Guineje, Filipín a Altaje.

Jan D. Bláha je kartograf, kulturní geograf a antropolog. V současné době působí na katedře geografie Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Dlouhodobě se věnuje sociálním a kulturním aspektům kartografie a zpracování vizuální informace v geografii. Ve svém výzkumu se mj. věnuje tomu, jak se do geografického prostoru promítají vztahy lidí.

V dialektologii, jež se zaměřuje především na zkoumání tradičních teritoriálních dialektů, tedy územních variet běžné mluvy, se uplatňuje jako dílčí jazykovědná disciplína areálová lingvistika. Zabývá se výzkumem rozdílů sledovaných nářečních jevů a jejich územním rozšířením. Pomocí specifických jazykovězeměpisných metod je jazykový materiál shromažďován, zakreslován do map a analyzován. Podle způsobu zpracování, výkladu a povahy mapovaných jevů a podle rozsahu zkoumaného území pak vznikají různé druhy jazykových atlasů. V příspěvku budou představeny jednak postupy mapování českého nářečního materiálu, které byly uplatňovány dialektology v Ústavu pro jazyk český v minulosti, a jednak postupy, které jsou ve společném projektu s Katedrou geoinformatiky aplikovány dnes.

Bronislav Stupňánek je vědeckým asistentem dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR. V současnosti se zabývá počítačovým zpracováním nářeční gramatiky a výzkumy dialektů českého jazyka, je mj. spoluautorem Slovníku nářečí českého jazyka.

Martina Ireinová je vědeckou pracovnicí dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR. Je spoluautorkou Českého jazykového atlasu a Slovníku nářečí českého jazyka a řešitelkou projektu Nářečí českého jazyka interaktivně. Dokumentace a zpřístupnění mizejícího jazykového dědictví jako nedílné součásti regionálních identit. Je členkou Mezinárodní komise Slovanského jazykového atlasu. Externě působí na Masarykově univerzitě.

Jakub Koníček je PhD studentem a kartografem na Katedře geoinformatiky Univerzity Palackého v Olomouci. Jeho odborný výzkum a tvorba se zaměřují na nové trendy v kartografii, zejména infografiku a pokročilé datové vizualizace. Je spoluautorem prvního vydání Atlasu nářečí českého jazyka: krácení vokálů.

Bastionové opevnění Olomouce bylo unikání na celé střední Moravě. Díky dostupnosti výkresové stavební informace, dobovým fotografiím, materiálům a dochovaným artefaktům lze velmi dobře vytvořit základní obrys virtuálního modelu opevnění. Díky tomu, že opevnění obepínalo celé město, které v 18. století bylo pevností, je vhodné zakomponování i civilních budov. Příspěvek seznámí posluchače se základními informacemi o projektu, jeho fází a metodách virtuální rekonstrukce.

Petr Hofman je vojákem Aktivní zálohy Armády ČR na pozici leteckého metrologa v hodnosti rotmistra na štábu SLP v Pardubicích. V civilu pracuje taktéž jako metrolog. Dále působí jako externí konzultant na Hvězdárně v Prostějově a jeho velkým zájmem je regionální historie. Již druhým rokem, ve spolupráci s odbornými institucemi, vytváří virtuální rekonstrukce olomouckých objektů. Vystudoval Univerzitu Palackého v Olomouci, mezifakultní dvouobor Základy tech. věd a IT a Geografie. V současné době studuje protestanský teologický seminář a připravuje se na dráhu vojenského kaplana. Působí též jako duchovní a administrátor ve Sborové stanici v Konici Apoštolské Církve.